K Romanovi jsem se dostala přes jeho ebook o depresi, který mě přesvědčil o tom, kontaktovat ho. Procházela jsem si vyhořením, neuměla jsem spát, užívala antidepresiva a hledala jsem pomoc. O mém prvním sezení metody Cesta můžu říct, že byla neúspěšná, po jejím skončení jsem si řekla, že toto není pro mě. Avšak po pár dnech jsem cítila, že je něco jinak a měla bych toho ještě zkusit a nelituji. Romanův přístup a rady mi pomohly se nebát se být sama ve svém těle a poslouchat co říká. Pro mě to byla obrovská výzva, neboť jsem měla silné psychosomatické projevy jako bušení srdce, nervozita a celkový neklid těla. Po každém sezení jsem byla odvážnější a mé tělo se mi odvděčilo postupným uvolňováním a ústupem nepříjemných pocitů, paniky, nepokoje, který mě nutil nespát. Absolvovala jsem během 3 měsíců přes 10 sezení (a pokračuji), i díky kterým se nemusím už vyhýbat mému tělu. Konečně dokážu usínat a spát, antidepresiva už postupně vysazuji. Samozřejmě mi to všechny problémy nevyřešilo, ale otevřely se mi dveře do hlubšího sebepoznání a sebelásky. Jsem sama se sebou spokojenější a více přítomná v těle.
K Romanovým sezením se i po vysazení antidepresiv stále jednou za čas vracím (již je to rok), objeví-li se ještě něco nevyřešeného, co se děje jednou za čas. Je to výborný nástroj k tomu, abych se stále posouvala a pokračovala ve vlastní změně. Cítím, že jsem díky tomu za ten rok vnitřně velmi posunula – mám větší kapacitu na pocity, jsem svobodnější, láskyplnější, reaguji přirozeněji, více se poslouchám. I když se něco nového objeví a chvilkově se mi pohorší, vím že se můžu na Romana spolehnout.